Autoři

Alain Boublil
Námět, libreto, originální francouzský text

Alain Boublil se narodil v Tunisku a emigroval do Paříže ve svých osmnácti letech. Graduoval z ekonomie dostatečně včas, aby stačil napsat několik francouzských popových hitů. Potom, když navštívil Londýn a New York, objevil existenci muzikálového divadla a vytvořil tým se skladatelem Claude-Michelem Schönbergem.

Více než dvacet let jejich partnerství dalo vzniknout La Révolution Francaise a ceny vyhrávajícím Les Misérables, Miss Saigon a Martin Guerre. Spolu s Claude-Michelem Schönbergem také spoluprodukoval nejdůležitější nahrávky s obsazeními všech jejich muzikálů po celém světě. Jeho samostatná současná práce zahrnuje hru Deník Adama a Evy, založenou na krátkých povídkách Marka Twaina. Alain žije v Londýně se ženou Marií a je pyšným otcem čtyř synů.

Claude-Michel Schönberg
Libreto a hudba

Claude-Michel Schönberg se narodil maďarským rodičům v roce 1944 a svoji kariéru začal jako zpěvák, spisovatel a producent populárních písní. Složil hudbu k La revolution Francaise,  Les Misérables, Miss Saigon a Martin Guerre. Supervizoval také zahraniční produkce svých muzikálů a spoluprodukoval několik nahrávek s mezinárodními  obsazeními svých muzikálů.   V roce 2002 vytvořil svůj první balet založený na Wuthering Heights (Zničující výšiny) ve spolupráci s Northern Ballet Theatre. Žije v Paříži se dvěma dětmi.

 

James Fenton
Spisovatel

James Fenton se narodil v roce 1949. Vzdělání získal na Durham Choristers´School, Repton a Magdalen College v Oxfordu, kde vyhrál Newdigate Prize za poezii.

Pracoval jako politický a literární zpravodaj časopisu New Statesman; byl nezávislým zpravodajem v Indočíně; strávil rok v Německu, kde pracoval pro The Guardian; byl pět let divadelním kritikem Sunday Times; vedoucím literárním kritikem  The Times  v letech 1984 až 1986; dopisovatelem z Jihovýchodní Asie pro  The Independent v letech 1986 až 1988 a jejich sloupkařem až do roku 1995.

Je pravidelným přispěvatelem New Yorského knižního přehledu (New York Review of Books). James Fenton byl v roce 1983 jmenován členem Královské literární společnosti (Royal Society of Literature) a je profesorem poezie na Universitě  v Oxfordu.

Herbert Kretzmer
anglický text

Herbert Kretzmer se narodil v Jižní Africe, kde také začal svoji kariéru v novinařině. V polovině padesátých let se přestěhoval do Londýna, aby mohl uskutečnit svoji dvojí kariéru: jako novinář a textař. Mezi jeho nejznámější texty patří „Yesterday When I Was Young (Včera, když jsem byl mlád)“ a píseň „She (Ona)“, která vedla hudební žebříčky, a které obě napsal pro Charlese Aznavoura, který byl spoluautorem. Získal Ivor Novello cenu za komediální hit Petra Sellerse  a Sophie Loren „Goodness Gracious Me“. Napsal slova k londýnskému muzikálu Our Man Crichton (Náš muž Crichton) v hlavní roli s filmovou hvězdou Kennethem Moorem, a ke The Four Musketeers (Čtyři musketýři), s Harrym Secombem, komediálním zpěvákem, v hlavní roli. Za svoji práci na Les Misérables se v roce 1987-1988 dělil o cenu „Tony“ a „Grammy“ s Boublilem a Schönbergem. Jako novinář získal několik národních novinářských cen za svoji práci jako autor článků a televizní a divadelní kritik. Byl oceněn titulem Doktor literatury  Richmondské University a jmenován francouzskou vládou Rytířem Řádu umění a literatury.

Cameron Mackintosh
Producent

Cameron Mackintosh je všeobecně považován za světově nejúspěšnějšího producenta muzikálů, který produkoval stovky produkcí po celém světě. Jeho současné mezinárodní produkce zahrnují Les Misérables, Cats, Fantom Opery, Miss Saigon, Oliver! a Čarodějky z Eastwicku.Vlastní sedm divadel ve West Endu v Londýně – divadla Prince Edwarda, Prince z Walesu, Gielgud, Queens, Wyndhams, Albery a Strand.

V roce 1985 jeho společnost získala Královninu Cenu za úspěchy v exportu a na Nový rok 1996 byl povýšen do šlechtického stavu za svoje zásluhy o britské divadlo.

 

Victor Hugo
autor původního románu

Mimořádně úspěšná kariéra Victora Huga pokrývá většinu devatenáctého století a zasahuje jak romantické, tak realistické období. Velký básník, romanopisec, autor divadelních her, esejista, pisatel pamfletů, deníkář, politik a moralista. Hugo byl mužem ohromné vášně a nekonečných protikladů. Hugo se narodil 26. února 1802. Jeho otec, generál Joseph Leopold Hugo, byl synem truhláře a vyrostl ve složkách Napoleonovy občanské armády. Victorova matka se rozhodla nepodrobit své tři syny složitostem vojenského života a usadila se v Paříži, kde je vychovávala.

Paní Hugo se stala milenkou velícího důstojníka svého manžela. Generál Lahorie byl tak otcem Hugovi a jeho bratrům až do generálovy popravy v roce 1812. Victor byl vynikající student, který exceloval v matematice, fyzice, filosofii, francouzské literatuře, latině a řečtině. Když mu bylo sedmnáct let, vyhrál první místo v národní básnické soutěži. Jako nezletilý se zamiloval do sousedovy dcery Adele Foucher. Avšak jeho matka byla silně proti tomuto vztahu, protože doufala, že se její syn může přiženit do lepší rodiny.

Když matka v roce 1821 zemřela, Victor odmítl přijmout finanční pomoc od svého otce. Jeden rok žil v hrozné chudobě, než vyhrál penzi 1.000 franků od Ludvíka XVIII za svoji první sbírku veršů. Sotva překročil svá léta dospívání, stal se Hugo  hrdinou jak obyčejných lidí, tak oblíbencem hlavy státu. Během celého svého života hrál Hugo významnou roli ve francouzském politickém vývoji od diktatury k demokracii.V roce 1822 se oženil s Adele Foucherovou, která se stala matkou jeho dětí Leopolda-Victora, Charlese-Victora, Francoise – Victora,  Adele a Leopoldine.

V roce 1830 se Victor stal jedním z vůdců skupiny romantických rebelů, kteří se snažili oprostit od vazby na klasickou literaturu ve Francii. Jeho hra Hernani,  jejíž premiéra byla přerušena pěstní bitkou mezi Hugovými obdivovateli a pomlouvači, učinila velký krok vpřed k realistickému divadlu a učinila z něj bohatého muže.

Během příštích 15 let napsal šest her, čtyři sbírky básní a romantický historický román Hrbáč od Matky Boží, které založily jeho reputaci největšího spisovatele Francie.

V roce 1831 se Adele Hugo romanticky zapletla s velmi známým kritikem a dobrým Victorovým přítelem Sainte-Beuve. Victor navázal vztah s herečkou Juliette Drouet, která se stala jeho milenkou v roce 1833.

Podporována malou penzí od Huga, Drouet se stala jeho neplacenou sekretářkou a průvodcem na cestách po dalších padesát let.

Když se utopila jedna z jeho dcer a prožil neúspěch své hry Les Burgraves v roce 1843, rozhodl se Hugo zaměřit se na rostoucí sociální problémy ve Francii. Ve svém rostoucím zájmu o politiku byl následován řadou dalších romantických spisovatelů, ohlašujících začátek realisticko-naturalistické éry ve francouzské literatuře.

Hugo byl umírněný republikán, který byl v roce 1845 jmenován francouzským pairem. Po Revoluci v roce 1848 a po založení Druhé republiky byl zvolen poslancem Ústavodárného shromáždění. O tři roky později, když Napoleon zrušil Republiku a znovustavil císařství,  riskoval Hugo popravu, když se pokoušel vést pařížské dělníky proti novému Císaři. Avšak jeho pokus neuspěl a Hugo musel uprchnout do Bruselu.

Výsledkem bylo, že Hugo strávil příštích deset let ve vyhnanství se svou rodinou a paní Drouet na ostrovech Jersey a Guernsey. V této době psal satiry o Louisi Napoleonovi, vrátil se k poezii a publikoval několik románů včetně Les Misérables (Bídníků), které započal již před lety.

Když byli Bídníci publikováni v roce 1862 v Bruselu, stali se okamžitým úspěchem, přestože reakce kritiky byla negativní – ta považovala román za příliš sentimentální.

Po francouzsko-pruské válce a pádu Císařství v roce 1870, se Hugo triumfálně vrátil do Paříže. Zůstal v ní i během jejího obléhání a dal část svých honorářů na nákup zbraní. Ztratil dva syny, jednoho v roce 1871 a druhého v roce 1873.

Přestože byl zvolen do Senátu v roce 1876, chatrné zdraví ho přinutilo vrátit se na ostrov Guernsey.  Pani Hugo zemřela v roce 1868 a paní Drouet v roce 1882.

Hugo zemřel v roce 1885 ve věku osmdesáti tří let. Ačkoliv zanechal instrukce, že jeho pohřeb má být jednoduchý, přes 3 milióny diváků provázelo jeho rakev do Pantheonu, kde byl pohřben mezi největšími muži Francie. Hugova smrt přišla na konci století válek, občanských konfliktů, brutálně potlačených povstání,  jako byla studentská rebelie v Les Misérables, a sociální nespravedlnosti. Vzhledem k jeho víře, že dobro bude triumfovat nad zlem a prosazování tolerance a nenásilí, Victor Hugo byl praporečníkem nového demokratického ducha.

Zdeněk Borovec
český překlad

Vystudoval klasickou větev Akademického gymnázia, v roce 1956 absolvoval katedru dramaturgie a scénáristiky na FAMU u prof. Dr. M. Kratochvíla. Po dva roky byl zaměstnán u Státního filmu jako dramaturg, od roku 1959 svobodné povolání – textař. Je autorem cca 2 500 textů evidovaných v OSA. (Vánoce, Vánoce přicházejí, Ztratila Lucinka bačkorku,  Swing, Jezebel, Když jsem já byl tenkrát kluk, Mám malý stan, My dva a čas, Spoutej mě, Přejdi Jordán, Dvě malá křídla tu nejsou, Nešlap, nelámej, Každá trampota má svou mez, Zřejmě letos nikde nejsou kytky, Mít talent, co měl Paganini, Můžeš zůstat, můžeš jít, Jsi můj pán, Ráj…)

Napsal texty k asi deseti muzikálům (Když je v Římě neděle, Sladká Irma, Alleluja, dobří lidé atd.), šest let vyučoval tvorbě textů na Konzervatoři Jaroslava Ježka.           Je držitelem dvou zlatých, jedné stříbrné a dvou bronzových Bratislavských lyr. V roce 1996 vyšlo profilové album Zdeňka Borovce, pořízené jako záznam koncertu předních interpretů, které bylo věnováno jeho textové tvorbě. Do povědomí diváků   se zapsal zejména jako autor českého překladu muzikálu Les Misérables (Knížka snů, Píseň samotářky, Hlava mazaná). Je spoluautorem scénáře a autorem libreta k  úspěšnému muzikálu Dracula. Zdeněk Borovec se bohužel dožil jen 61. reprízy svého dalšího muzikálu Monte Cristo, neboť 18. února 2001 zemřel.